Svěřenský fond
Nový občanský zákoník České republiky, zák. č. 89/2012 Sb., do českého práva uceleně zavádí správu cizího majetku (§ 1400 - § 1447) a rovněž institut svěřenství v moderní podobě svěřenského fondu (§1448 - §1474).
Tvůrci osnovy se při přípravě těchto částí zákona nechali širokou měrou inspirovat zejména úpravou správy cizího majetku a trustu v občanském zákoníku frankofonní kanadské provincie Québec, která je specifická tím, že v této oblasti aplikuje vhodně upravené zásady anglosaského trustu v podmínkách kontinentálního pojetí civilního práva. Ustanovení § 1260 Civil Code of Quebec k tomu uvádí: „Každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (beneficienta), je správcem cizího majetku“.
Nový občanský zákoník rozlišuje dvojí správu cizího majetku: prostou a plnou. Při prosté správě je povinností správce pečovat o zachování podstaty a účelu majetku.
Dle § 1456 svěřenskému správci náleží plná správa ve svěřenském fondu. Při plné správě vzniká správci širší oprávnění – správce může se spravovaným majetkem učinit vše, co je potřebné k jeho zachování, zhodnocení nebo rozmnožení.
Tyto ustanoveni podrobně dále upravují pravidla správy, zejména potom povinnosti správce vůči beneficientovi a povinnosti správce a beneficienta vůči třetím osobám. Řešena je rovněž problematika společné správy (situace, kdy existuje pluralita správců), skončení správy a jejího vyúčtování.
Svěřenskému fondu je věnován samostatný oddíl v rámci úpravy správy cizího majetku. Tento institut je zde definován takto:
„Podstata svěřenského fondu je v tom, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a svěří ji nějakému účelu. Tím vzniká oddělené vlastnictví, k němuž původní vlastník žádná vlastnická práva již nemá. Tato práva vykonává svěřenský správce, ale ani ten není vlastníkem svěřenského fondu, protože není nadán vlastnickou svobodou (ve smyslu § 951) – naopak, je povinen šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu, dbát o naplňování jeho účelu a respektovat práva beneficientů (neboli obmyšlených) .“
Dále je v ustanovením zákona podrobně upraven vznik, změna a zánik svěřenského fondu, jakož i pravidla jeho správy a dohledu nad touto správou.
Jelikož nově zavedený institut svěřenského fondu vychází ze specifické podoby anglosaského trustu v podmínkách kontinentálního práva provincie Québec, navazuje rovněž na institut římského fideikomisu a lze v něm nalézt většinu jeho principů.
Další informace na:
